Do energetického mixu je k zelené energii vždycky něco potřeba. Takže: jádro, nebo uhlí?

Jako člen Nezávislé energetické komise II bych si dovolil reagovat na příspěvek představitele Strany zelených Martina Bursíka v úterních Lidových novinách. Martin Bursík se zaměřil na politické a ideologické aspekty. Já bych se soustředil na fakta, týkající se samotné energetiky. Stejně jako Martin Bursík se dominantně zaměřím na elektroenergetiku, kde se hlavně jaderné zdroje uplatňují.

Nezávislá energetická komise doporučila pokračování využívání jádra a také dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Pokusím se zopakovat základní důvody, které k tomu měla a ukázat, že hlavně vývoj energetiky v Německu v tomto roce plně potvrdil správnost názoru komise.

Nejdříve je třeba připomenout základní fakta z elektroenergetiky. Ta se pro svoje fungování neobejde bez velkých centralizovaných zdrojů i malých decentralizovaných ve vhodné kombinaci. Nemáme jen individuální domky, menší sídla v zemědělské krajině ve vhodných podmínkách, kde se dá zásobování obyvatel založit na kombinaci obnovitelných zdrojů. Máme i velké sídelní celky s řadou servisních funkcí a také průmysl, který je potřeba pro výroby právě i zmíněných decentralizovaných obnovitelných zdrojů. Další specifickou vlastností je, že spotřeba elektřiny musí být v každém okamžiku vyrovnána výrobou. Možnosti ukládání energie jsou zatím velmi omezené a jen v malém měřítku. I to je důvodem, že i relativně energeticky soběstačná decentralizovaná místa musí být zapojena do centrální sítě.

Nezávislá energetická komise II doporučila, aby podíl produkce elektřiny z jádra stoupl ze současných zhruba 33 % na více než 50 %. Což by i díky zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a plynu pomohlo snížit podíl uhlí pod 30 %. Toto doporučení se promítlo i do aktualizace státní energetické koncepce, která by tak realistickou cestou vedla ke snížení naší závislosti na fosilních palivech. Martinem Bursíkem je tento plán označován jako muzeum uhlí, páry a atomu. Jeho představu o moderní koncepci naplňuje asi nejlépe energetická koncepce Greenpeace prezentovaná v Energetické [r]evoluci. Tam se předpokládá nejen odstoupení od stavby nových jaderných bloků, ale také rychlé odstavení Dukovan a Temelína po třiceti letech provozu podle německého vzoru. Tedy začátek odstavování Dukovan už v roce 2015. Jádro by mělo být nahrazeno hlavně biomasou, sluncem a větrem. A také dovozem elektřiny ze zahraničí.

K čemu by uplatnění této německé cesty u nás vedlo, si můžeme ukázat na dopadech odchodu od jádra v samotném Německu. Po více než deseti letech od nastoupení cesty k bezjaderné budoucnosti a téměř dva roky po jejím konečném potvrzení a urychlení, lze již částečně bilancovat. Německo zaznamenalo extrémní nárůst výkonu hlavně fotovoltaických elektráren, přesto byl její podíl na výrobě elektřiny v roce 2011 jen okolo 3 %. Jádro v tom roce i přes odstavení sedmi bloků dodalo přes 17 %. Dohromady sice obnovitelné zdroje dosáhly 20 %, ale i přes výrazné snížení vývozu elektřiny nedokázaly nahradit odstavené jaderné zdroje a musely pomoci zdroje uhelné. Německo tak intenzivně dostavuje další uhelné bloky. Po spuštění dvou nových uhelných bloků o celkovém výkonu 2,2 GW se Elektrárna Neurath stala druhou největší uhelnou elektrárnou v Evropě se všemi dopady v oblasti emisí. Nutnost stavby nových uhelných bloků je dána jednak potřebou udržení stability sítě ale také snahou udržet cenu elektřiny ve snesitelných mezích. Ta totiž kvůli velmi vysokým dotacím do obnovitelných zdrojů velmi rychle roste.

V lednu příštího roku dojde v Německu ke zdražení ceny elektřiny pro spotřebitele v průměru o 12 %. To znamená zhruba o 125 Eur (3125 Kč) na domácnost se spotřebou 4 MWh ročně. Dominantně je dáno dotacemi na garantované výkupní ceny obnovitelné energie (hlavně fotovoltaiky). Připomeňme, že v Česku bude zdražení v průměru o 2,4 %. Pro domácnost se spotřebou zmíněné 4 MWh pak zdražení bude zhruba o 520 Kč ročně. Je třeba zmínit, že rozdíl v růstu cen pro spotřebitele v Německu a Česku je částečně dán tím, že v Česku zůstal stát u poměrně vysokého podílu dotování zelené energie ze státního rozpočtu a Německo osvobodilo od placení poplatků za obnovitelné zdroje velkou část svého průmyslu a přesunulo toto hrazení na individuální spotřebitele. Dominantně je však rozdíl dán právě extrémním růstem dotací hlavně do fotovoltaiky v Německu. I to ukazuje, jak zkreslená je představa Zelených o tom, jak dobře Německo zvládlo dotování fotovoltaiky. Pravdou je, že Německo se v této oblasti dostalo do daleko většího průšvihu než my.

Pan Martin Bursík konstatuje, že v Německu čelí klasické zdroje silné konkurenci obnovitelných zdrojů. Je však třeba dodat, že žádný zdroj nemůže čelit konkurenci, kdy má konkurent garantovánu mnohonásobně vyšší výkupní cenu a povinný výkup své produkce. Na energetickém trhu tak nemá šanci investice do libovolného nedotovaného zdroje bez garance výkupu a ceny. Problém však je, že fluktuující obnovitelné zdroje neudrží fungující síť. Proto se právě nyní odhlasovaly zákony, které přesouvají na spotřebitele náklady spojené s udržením sítě při přechodu k obnovitelným zdrojům. Dotovat je třeba plynové elektrárny, které se musí provozovat kvůli udržení stability sítě. Kvůli tomu, že pouze zálohují fluktuující obnovitelné zdroje, jsou ztrátové. Jedná se také o zaplacení nákladů za elektřinu, která nebyla vyrobena ve větrných zdrojích kvůli zpoždění stavby sítě. Také se budou hradit podnikům ztráty, které nastanou tím, že se nechají dobrovolně vypnout v okamžiku, kdy je díky fluktuacím obnovitelných zdrojů nedostatek elektřiny. Tyto náklady se přenesou na spotřebitele, přičemž v příštím roce by měly vést k dalšímu zdražení elektřiny o zhruba 1 %.

A to je stav, kdy nejdůležitější části německé energetické revoluce jsou teprve na začátku. Tedy vybudování velkých větrných parků na severu, vedení vysokého napětí ze severu na jih a podmořské kabely do Norska. Využití větru má být tou hlavní cestou k náhradě jaderných zdrojů. A tato klíčová část bude řádově náročnější a nákladnější. A tyto náklady spotřebitel pocítí. Na rozdíl od českých Zelených se němečtí Zelení nikdy netajily s tím, že odchod od jádra povede ke zvýšení ceny elektřiny. A občané s tím byli srozuměni, nedokázali si však připustit o jak razantní zdražení půjde. I to je důvod, proč Německo počítá, že se v budoucnu změní z vývozce v čistého dovozce elektřiny. Je pak otázkou, kdo bude elektřinu vyvážet, když ji všichni chtějí dovážet.

Česká republika nemá výhodné větrné podmínky jako Německo, nemá také dostatek uhlí. A to jsou hlavní komponenty, na které se Německo při své energetické revoluci spoléhá. Je tak otázkou, jak by se elektřina u nás bez jádra vyrobila a odkud dovezla, když všichni ji budou chtít dovážet. Je dobré zmínit, že fungující varianty elektroenergetiky založené na kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů s velmi malým podílem fosilních zdrojů v řadě zemí fungují (Švédsko, Švýcarsko, Francie). Nikde však nefunguje model kombinace čistě obnovitelných zdrojů. Jako špička ve využití obnovitelných zdrojů je Zelenými uváděno Dánsko. To sice má podíl produkce z větru zhruba 30 %. Ovšem podíl fosilních zdrojů je u nich vyšší než u nás.

Dále ke čtení: může Vás zajímat text V. Wagnera v Ekolistech.