Také pro masivní využití sluneční energie nejsou geografické a podnebné podmínky u nás příliš vhodné. Navíc, alespoň prozatím, se u nás příliš nepoužívá klimatizace a špičky spotřeby během roku i dne se tak nekryjí s maximem produkce ve slunečních elektrárnách. Vyrovnávání fluktuací v produkci neodpovídající průběhu spotřeby jsou také jeden z největších problémů využití větrné a sluneční energie. V současné době totiž musí platit, že produkce a spotřeba elektřiny musí být v daný okamžik vyrovnaná. Kromě přečerpávacích elektráren jsou všechny možnosti masivnějšího ukládání energie zatím v experimentální či prototypové fázi a dobu, kdy se začnou běžně využívat, nelze zatím ani odhadnout. I když případně u nás vybudujeme nějakou novou přečerpávací elektrárnu, budou naše možnosti pořád jen velmi nízké.

Energetická Revoluce reflektuje jak nedostatek možností pro výrobu z těchto zdrojů u nás i nutnost vyrovnání fluktuací v jejich fungování, které silně závisí na počasí. A to stejným způsobem. Počítá s masivním dovoze elektřiny z těchto zdrojů ze zahraničí. Jednak větrné elektřiny hlavně z přímořských oblastí na severu Evropy a také sluneční elektřiny z jihu Evropy. Protože nejsou výjimečné situace, kdy se podobné počasí vyvíjí ve velké části Evropy, řeší je tato koncepce předpokladem rychlého rozvoje projektu využívání sluneční energie v Severní Africe a transport elektřiny z projektu DESRTEC k nám. Je však třeba zdůraznit, že tyto plány předpokládají, že se relativně velmi rychle postaví transkontinentální vedení velmi vysokého napětí propojující nejen celou Evropu ale i Severní Afriku. Alespoň podle mého názoru je však spoléhání se na rychlé dokončení projektů, které ve většině případu nejsou v realistické podobě ani na papíře, značně nezodpovědné. Je třeba zdůraznit, že pro stavbu transevropských vedení velmi vysokého napětí a pro stavbu velkých slunečních projektů v Africe nejsou zatím vytvořeny ani politické a ani právní podmínky. Jak je vidět na příkladu Německa, tak stavba takových vedení a jejich akceptace dotčenými obyvateli je problémem i v případě, že je uvnitř státu a slouží výhradně jeho obyvatelům. A vypadá to, že hlavně formální, správní a právní náležitosti mohou zabrat i celá desetiletí. A to se ještě se stavbou ani nezačne. Ostatně s velice efektivním využíváním právních kliček okolo čistě formálních věcí k zdržování jakékoliv stavby mají právě zelení aktivisté výborné zkušenosti, jak v poslední době ukazuje třeba příklad dálnice D8 u nás. Nedovedu si představit, že by situace byla jednodušší v případě stavby transkontinentálního vedení, kdy by ani zdroj přinášející zisk a práci a ani spotřeba vyrobené elektřiny nebyly na území státu dotčeného stavbou. Myslím, že jejich rychlá výstavba se opravdu nedá očekávat a spíše se rovná zázraku. A znovu připomínám, že zmíněná koncepce požaduje uzavření Dukovan již za pár let a Temelína do roku 2032.