Pokusil jsem se ukázat některé aspekty různých energetických koncepcí a jejich možná rizika a dopady. A hlavně zjednodušenost a nepravdivost většiny hesel a zkratek, které se objevují na stránkách zelených aktivit k energetické koncepci. I když je mi jasné, že daleko větší účinek na veřejnost budou mít právě tyto stránky. Televizní reklama nic neříká o reálných vlastnostech výrobků, nemá s nimi nic společného. Její úspěšnost je dána úplně jinými aspekty. A i rychlost i kvalita vytvoření zmíněného webu ukazuje, že Greenpeace a další zelené aktivistické organizace jsou mistry v propagaci. Vylezení na komín Pruneřova nic neříká o tom, jaký typ rekonstrukce této elektrárny je nejefektivnější a nejekologičtější, je to však skvělý marketingový tah. Stejně tak medvědi na pumpách SHELL nevypovídají nic o tom, zda něco a co ohrožuje lední medvědy v Arktidě, zda energetické koncepce Greenpeace jsou realizovatelné a ekologické a zda třeba mohou reálně vést ke snížení produkce oxidu uhličitého nebo právě naopak. Ale je to účinné, veřejnost to intenzivně osloví a pohne požadovaným směrem. Většina lidí si neprostuduje fakta kolem daného problému, ale s chutí se podívá na video blokády jaderné elektrárny nebo obsazení vrtné plošiny.
Jsem tak docela skeptický k tomu, zda se nakonec podaří současnou navrhovanou koncepci MPO nakonec prosadit, i když osobně ji považuji za jednu z nejrealističtějších a nejekologičtějších. Pravděpodobně však bude úspěšná její aktivistická kritika. Upřímně řečeno jsem doufal, že postoj ze zelených pozic bude racionálnější. V předchozím textu jsem se nezmiňoval o teple. Tam se návrhy energetické koncepce MPO a návrhy zelených aktivistů docela shodují. Důraz na podporu zateplování, vytápění sluncem, tepelnými čerpadly a úspory je jasnou prioritou a skrývá velký potenciál. Jen trochu nechápu proč se brání znevýhodnění skládkování. To snad zvýhodňuje i recyklaci. Chápal bych, kdyby tlačily na ještě efektivnější recyklaci toho, co jde. Ale bránit spalování v případě, že recyklace není možná, mi připadá i na základě zkušeností z vyspělých zemí nepříliš přínosné. Chápal bych, kdyby se zelení aktivisté snažili o posílení nástrojů na zabránění vývozu elektřiny z uhlí. Potlačení vývozu elektřiny hlavně z neefektivních uhelných zdrojů v ní sice je, ale schválení energetické koncepce a forma jejího reálného prosazení se mohou hodně lišit a společný tlak na ekologizaci energetiky by byl velmi užitečný. Ovšem odepsání této koncepce a navržení protinávrhu s tak nerealistickým a ve svém důsledku tak protiekologickým požadavkem, jako je téměř okamžité odstavení Dukovan, asi moc naděje na nějakou dohodu a rozumný kompromis nedává. Když jsem se ptal jednoho z aktivistů, jak si opravdu reálně představují, že ty Dukovany během pouhých pár let nahradí, řekl mi, že to není podstatné. Vždyť to je přece nemožné u nás prosadit. I Němci si před patnácti lety mohli říkat totéž, a nyní zavírají jaderné elektrárny a stavějí největší uhelné elektrárny v Evropě. A neví, jak to s tou jejich zelenou energetickou revolucí nakonec dopadne. Z hlediska PR patří Greenpeace k těm nejlepším expertům a dovedu si představit, že i u nás nakonec spolu s ostatními zelenými organizacemi a pomoci našich sousedů prosadí německou cestu. Možná pak prohlásí, že je to něco jiného než chtěly a že za neblahé následky prosazené cesty vlastně mohou politici.
Trošku mi to připomíná situaci s fotovoltaikou. Dnes se zdůrazňuje, že za nárůst fotovoltaiky a tím i dotací na ně mohou politici. A že výše dotací je dána ročním zdržením při snižování výkupních cen. Ovšem pravdou je, že výše dotací je primárně dána množstvím elektřiny vyrobeném fotovoltaikou. Nyní jsou výkupní ceny zhruba poloviční oproti těm, které byly před jejich snížením. Nyní dodává fotovoltaika u nás zhruba 2,4 % celkové produkce elektřiny. Jestliže bychom chtěli získávat celkově podíl fotovoltaiky na produkci elektřiny 7,2 %, budeme muset současné extrémní dotace zdvojnásobit a pořád nejsme ani na polovině toho, co dodává Temelín. Zelené organizace už od devadesátých let neustále bombardují veřejnost i politiky představami, jak se Temelín nemusí stavět a lze jej nahradit obnovitelnými zdroji, hlavně fotovoltaikou a větrem. Že už brzy bude možné ve velkém nahradit jádro a uhlí fotovoltaikou a že je třeba maximálně podpořit masovou produkci elektřiny z tohoto zdroje. A jedině toto je správné, zelené a ekologické. Vždyť taková propagace se používá beze změny i teď. Veřejnost není expertem na energetiku. Když se masíruje, jak je třeba rychle nahradit jádro fotovoltaikou, tak to chtějí po politicích. A ti se řídí představami svých voličů. K tomu přistoupí lobbisté z dané průmyslové oblasti a investoři, kteří čekají na zaručený dotační zisk a výsledek je jasný. Takže si znovu dovoluji upozornit, že prosazení Energetické Revoluce a tedy německé cesty může být i pro naši ekologii opravdu Pyrrhovo vítězství. A také, že kampaň za masivní nasazení energetického zdroje v čase a podmínkách, kdy není technologický na něco takového připraven, jej může zdiskreditovat. Jako se tomu stalo s fotovoltaikou u nás. Ta je nyní ve stavu a ještě dost dlouho bude, kdy je ideálním doplňkovým zdrojem na lokální a decentralizované úrovni. A tam je perfektní. Její úspěšné prosazování jako masivního zdroje pro dodávky elektřiny do sítě a náhrady uhlí a jádra může ještě dlouho vést jen ke špatným koncům.