Koncepce Energetická Revoluce počítá velice často s idealizovanými potenciálními možnostmi bez ohledu na to, do jaké míry jsou opravdu reálně využitelné. To se týká hlavně  využití biomasy pro výrobu elektřiny. Už v roce 2015 se předpokládá v základním scénáři výroba elektřiny z biomasy v objemu 5,7 TWh za rok a v roce 2020 už 10 TWh  za rok, tedy skoro o řád více než bylo v předchozích letech. Z toho 2,4 TWh v tepelných elektrárnách na biomasu a 7,6 TWh při společné výrobě elektřiny a tepla. V roce 2050 má být produkce elektřiny z biomasy 18 TWh ročně a má to být hlavní český zdroj elektřiny. Je opravdu hodně pravděpodobné, že reálné možnosti při současném zajištění dostatku potravin a zdrojů biomasy pro využití pro produkci tepla u lokálních spotřebitelů nedosahují těchto hodnot.

O problémech s fotovoltaikou a větrnou energií jsem už psal, i o riziku při spoléhání se na dovoz elektřiny ze zahraničí. I samotná Energetická Revoluce přiznává, že neexistuje reálný příklad fungující soustavy s výraznou převahou obnovitelných zdrojů. Byť Německo a Dánsko deklaruje cestu k ní. Ovšem, je třeba připomenout, že Dánsko sice pomocí větru vyrábí 28 % elektrické energie, ale stále má větší zastoupení fosilních zdrojů, než je u nás. Navíc může využívat vývoz velkých přebytků větrné energie při vhodném počasí do severských zemí a dovozu jejich elektřiny z vodních zdrojů v době bezvětří. Dánsko musí udržovat v podstatě stále stejnou flotilu fosilních zdrojů, které zálohují ty větrné.  Problémy Německa při jeho cestě k zelené energetické revoluci jsou popisovány zde. A ukazují jasně rozdíl mezi Energetickou Revolucí, která se hlásí k německé cestě k bezjaderné energetice, a reálnou německou energetickou koncepcí. Nedávným oficiálním spuštěním dvou nových hnědouhelných bloků, každý o výkonu 1000 MW, se německá elektrárna Neurath stala druhou největší hnědouhelnou elektrárnou v Evropě. A v Německu se staví řada dalších nových uhelných bloků. Jen pro zajímavost je životnost těchto uhelných bloků větší než životnost větrných turbín, které se spouštějí ve stejné době. Stejně jako v Německu je i v Dánsku dostatečná kapacita uhelných a dalších fosilních zdrojů, které ještě dlouho mohou dodávat většinu produkované elektřiny. Reálná jejich koncepce tak je, že v případě nesplnění víry ve uskutečnění zázraku v podobě soustavy s převahou větrných zdrojů mají dostatek uhlí a uhelných zdrojů, které jim umožní produkovat potřebnou elektřinu. Možná stojí za připomenutí, že Dánsko a Německo patří k největším hříšníkům překračujícím emisní stropy pro škodliviny dojednané v rámci Göteborského protokolu.