Japonsko tak bude muset v každém případě kvůli situaci v jaderné energetice odstoupit od všech svých závazků v oblasti snižování produkce oxidu uhličitého. Původní závazek byl, že již v březnu příštího roku bude jeho produkce tohoto skleníkového plynu o dvacet procent nižší než byla v roce 1990. Ovšem po postupném odstavení všech jaderných zdrojů se situace v této oblasti velmi zdramatizovala. I přes sníženou spotřebu elektřiny se muselo spálit jako náhrada jádra tolik fosilních paliv, že produkce oxidu uhličitého během posledních dvanácti měsíců byla o 17 % vyšší než ve dvanácti měsících, které je předcházely. Zvýšená spotřeba dovozových fosilních paliv má také dramatický vliv na cenu elektřiny v Japonsku a tím i na exportní možnosti průmyslu této země. Můj názor je, že realita nakonec Japonsko přinutí se do značné míry k jaderné energetice vrátit.

Zdaleka největší dopad měly události v Japonsku na energetiku Německa. To sice zahájilo odchod od jaderné energetiky před více než deseti lety, ale právě několik měsíců před událostmi ve Fukušimě I se německá vláda dohodla s provozovateli jaderných elektráren na prodloužení jejich provozu výměnou za financování obnovitelných zdrojů a potřebné infrastruktury pro náhradu jaderné energie. Bylo to dáno hlavně tím, že původní plány na přechod k obnovitelným zdrojům se ukázaly být nerealistické a to hlavně z hlediska potřebných finančních nákladů. Po havárii Fukušimy I došlo k okamžitému uzavření sedmi nejstarších jaderných bloků a návratu k původnímu průběhu odklonu od jádra. A právě teď po více než roce je možno dobře vidět, jaké dopady zejména do cen elektrické energie pro obyvatele to má. A to jsou potřebné investice hlavně do velkých mořských větrných farem a vysokovoltových vedení přepravující větrnou elektřinu ze severu na jih Německa teprve na úplném začátku. Situace v německé elektroenergetice tak nejspíše bude v nejbližším desetiletí dost dramatická. S největší pravděpodobností skončí nakonec z velké části u uhlí a plynu.

Nikde jinde nedošlo k tak dramatickým změnám, i když Itálie zůstala u bezjaderné energetiky z intenzivním využíváním fosilních paliv a dovozem elektřiny z Francie a Belgie se Švýcarskem předpokládají, že nebudou stavět nové reaktory. Státy, které provozují a staví jaderné reaktory provedly kontrolu provozovaných, budovaných i plánovaných reaktorů z pohledu zkušenosti z havárie reaktorů ve Fukušimě I. I u nás proběhly tzv. stress testy. Hlavně rozvíjející se státy, které intenzivně potřebují zdroje elektřiny, své plány na rozvoj jaderné energetiky nezměnily a budování nových bloků pokračuje se stejnou intenzitou. Dá se předpokládat, že například Indie po zkušenostech z nedávných velkých výpadků elektrické sítě, které postihly oblasti se stovkami milionů lidí, se bude snažit výstavbu spíše zrychlit.

Jaderné reaktory ve Fukušimě I patřily k těm nejstarším provozovaným. Novější typy by se vypořádaly s danou situací mnohem lépe a nejmodernější reaktory III+ generace by ji nejspíše přežily bez úhony. Opatření vypracovaná na základě důkladné analýzy vzniku a průběhu havárie ve Fukušimě I vzniku takových nehod v budoucnu zabrání. Nelze pochopitelně úplně vyloučit, že nepřipluje nějaká zcela nová „černá labuť“ a zaručit, že havárie jaderné elektrárny v budoucnu nikdy nenastane. Na druhé straně lze spolehlivě předpovědět, i na základě havárie v Jaderné elektrárně Fukušima I a celého vývoje jaderné energetiky za více než půl století jejího využívání, že se ještě více posílí její role jako zdroje energie s jedněmi z nejmenších negativních dopadů a nejmenším počtem obětí na jednotku vyrobené energie.