Jaderná havárie

Zemětřesení a následná vlna cunami zasáhly také čtyři jaderné elektrárny. První byla Fukušima I se šesti reaktory (tři byly v činnosti a tři odstavené), Fukušimu II se čtyřmi reaktory v činnosti, Onagawa se třemi reaktory v činnosti a Tokai-2 s jedním reaktorem v činnosti. Všechny reaktory se po začátku zemětřesení v pořádku odstavily a zapnuly se náhradní dieselagregáty, které dodávaly elektřinu pro zajištění provozu bezpečnostních systémů elektráren. Samotné zemětřesení přestály elektrárny bez problémů. Jedině v elektrárně Fukušima II zahynul jeřábník, který v té době pracoval na zařízení.

Po necelé hodině však dorazila k elektrárnám vlna cunami. Ta nejhůře zasáhla Jadernou elektrárnu Fukušima I, zaplavila celý její areál a zničila kromě jednoho všechny dieselagregáty vyrábějící elektřinu. Ve vlně cunami zahynuli dva pracovníci. U této elektrárny měl ochranný val výšku necelých šest metrů nad mořskou hladinou a hlavní část areálu je ve výšce deset metrů nad hladinou. Výška vlny cunami však překročila čtrnáct metrů. Dieselagrgáty navíc většinou byly v suterénních prostorách turbínové haly. Významně byla zaplavena i Fukušima II. Tam však byly škody menší a situaci se v průběhu několika dní podařilo vyřešit.

Dramatickou situaci v elektrárně Fukušima I v prvních hodinách a dnech po zásahu cunami podrobně popisuje nedávná zpráva komise Japonského parlamentu. Ta také jmenuje hlavní důvody, které k havárii a hlavně jejím velkým dopadům vedly. Hlavní bylo, že se nepočítalo nejen s tak obrovskou vlnou cunami, ale hlavně se předpokládalo, že nenastane totální a tak dlouhodobý výpadek všech (hlavních i záložních) zdrojů elektřiny. Na takovou situaci nebyly připraveny kapacity a postupy, pracovníci na místě často nevěděli jak reagovat a co dělat. Předpokládalo se zkrátka, že černá labuť (velice nepravděpodobný jev) prostě nenastane. Je však třeba připomenout, co už bylo zmíněno na začátku. Stejným neočekávaným překvapením byla tato „černá labuť“ nejen pro japonský jaderný průmysl, ale i pro ostatní sektory, které se opatřeními proto cunami musí zabývat. A zatímco počet obětí havárie ve Fukušimě II byl nulový, obětí samotného cunami bylo téměř 19 000 a velký počet byl dán právě podceněním možnosti tak obrovské přírodní katastrofy. V obou případech byla nalezena řada selhání na úrovni organizace na všech stupních. I tím se zabývá pro případ jaderné havárie ve Fukušimě I zmíněná nezávislá komise Japonského parlamentu. Podrobněji jsou její výstupy i s příslušným odkazem na ni rozebrány zde.