Dosažení studeného odstavení reaktorů

V průběhu dubna až června minulého roku se u bazénů s vyhořelým palivem podařilo přejít na doplňování vody normálním potrubím, které je pro takové účely určeno. Dne 30. května se pak bazén druhého bloku začal chladit přes tepelný výměník a bylo možné přejít od prostého doplňování vody v bazénu k jejímu chlazení. Jeho teplotu se tak podařilo rychle srazit z hodnoty přes 70 °C až ke 20 °C a vypařování téměř ustalo. Počátkem července se to podařilo u třetího bloku, do konce července pak u čtvrtého a pak i u prvního. Poté bylo možné přistoupit k zapojení filtračních zařízení do jejich chladících systémů a postupně se odstraňovala radioaktivita, nečistoty a odsolovala se voda v bazénech. Odsolení se neprovádělo u bazénu v prvním bloku, kde nebylo potřeba použít pro jeho chlazení v prvních dnech po havárii mořskou vodu. Do odsolovaných bazénů se také přidávaly antikorozní látky, které chrání povrchy kovových zařízení. V létě se díky úklidu radioaktivních trosek v okolí bazénu čtvrtého bloku a dekontaminaci situace zlepšila natolik, že bylo možné provést zesílení konstrukce bazénu, která byla narušena vodíkovou explozí.

Dekontaminace a recyklace odčerpávané vody a její opětné využití k chlazení reaktorů umožnily chlazení zintensivnit. Ještě předtím, než se přistoupilo k významnějšímu snižování teploty uvnitř tlakových nádob, bylo potřeba rekonstruovat zařízení, která dodávají do kontejnmentu dusík. Jak bylo zmíněno, ten předchází riziku výbuchu vodíku, který by se mohl v některých jeho místech nahromadit. Funkci systému kontroly atmosféry uvnitř kontejnmentu se podařilo během podzimu a zimy postupně obnovit u všech tří poškozených reaktorů. Jeho výhodou je, že umožňuje i zjišťování přítomnosti krátkodobých radioizotopů a tím i kontrolu, zda se někde uvnitř zničené aktivní zóny nerozběhla řetězová štěpná reakce. Je však třeba poznamenat, že ve vyhořelém jaderném palivu jsou transurany, které se štěpí samovolně. Jistá přítomnost krátkodobých štěpných produktů je tak normální a neznamená opětné nastartování řetězové štěpné reakce (blíže viz zde). Systém kontroly plynů uvnitř kontejnmentu umožnil také čistit a dekontaminovat jeho atmosféru a snižovat radioaktivitu uvnitř něho. Jako poslední se podařilo dekontaminační zařízení spustit v únoru tohoto roku u třetího reaktoru.

Spuštění systému vhánějícího dusík do kontejnmentu se mohlo začít s intenzivním chlazením aktivní zóny v reaktorech. To umožnilo dosáhnout během září a října toho, že ve všech místech reaktorů teplota nedosahovala hodnoty 100 °C a ve většině míst byla významně nižší. Zároveň se podařilo instalovat řadu teploměrů do kritických míst. To bylo jedním ze základních předpokladů, aby mohla být vyhlášena studená odstávka zničených reaktorů. Pravidla pro studené odstavení reaktorů po havárii zatím nebylo potřeba stanovovat. Proto se kriteria pro ně musela nově určit. Jako první bylo dlouhodobé udržování teplot ve všech místech reaktorů pod 100 °C. Druhým bylo zajištění kontrolované dusíkové atmosféry v reaktorech a efektivní sledování jejího stavu.

Třetím pak snížení úniků radioaktivity mimo areál elektrárny pod takovou hodnotu, že celkové příspěvek těchto úniků nezvýší celkovou roční dávku o více jak 0,1 mSv. To je o více než řád méně než je dávka z přirozeného pozadí. To se podařilo docílit snížením teploty bazénů i uvnitř reaktorů a tím i odstranění intenzivního vypařování. Na podzim byla dokončena nová horní budova u prvního reaktoru, u druhého zůstala budova reaktoru nepoškozena. Zároveň se podařilo odklidit velkou část radioaktivních trosek a dekontaminovat velkou část areálů. Postřik speciální hmotou na řadě míst fixoval radioaktivitu a zabránil jejímu šíření do okolí.
To umožnilo 16. prosince 2011 vyhlásit studené odstavení všech tři zničených reaktorů Jaderné elektrárny Fukušima I. Díky tomu mohla být odvolána pohotovost lidí v zóně ve vzdálenosti mezi dvacátým a třicátým kilometrem od elektrárny a mohl se tam začít vracet normální život. Zároveň se přistoupilo k přípravě návratu lidí do evakuovaných oblastí.