Nejlépe migruje nejlehčí plyn, o něco hůře hustší ropa a nejpomaleji ještě hustší voda. Většina naftových ložisek má tři jasně oddělené zóny. Pro jednoduchost si opět představte deštník v Máchově jezeře, z jehož dna však kromě plynu budou stoupat i kapénky ropy. V deštníku se úplně nahoře nahromadí plyn, o něco níž ropa a ještě níž voda. Hranice mezi nimi bude rovná. Mezi plynem a ropou bude ostrá, mezi ropou a vodou bude přechodná, protože rozdíl hustot obou kapalin není velký. Proto těžaři na celém světě při těžbě z přechodné zóny vždy s obavami sledují, zda jim z vrtu proudí víc vody než ropy. Náš pokusný deštník v Máchově jezeře je pod určitým tlakem – kdybychom jej nahoře neopatrně propíchli, uteče nám nejprve plyn a potom pomaleji ropa. Při těžbě je proto snahou nejprve vytěžit střední ropnou zónu, protože tlak plynu ropu sám vhání do vrtu a zpočátku ji není třeba ani čerpat.
Některé geologické pasti jsou ropou zaplněny jen z části, jiné jsou zcela plné a pravděpodobně nejvíc z nich již dávno přeteklo. Úplné ložisko se nazývá saturované (hovoří se o míře saturace – saturation) a sestává z oněch výše zmíněných tří vrstev. Neúplná ložiska mohou mít jenom dvě vrstvy – ropu a vodu (když plyn byl schopen nadložím uniknout) nebo plyn a vodu v případě rychlého zaplnění pasti plynem, který již neponechal žádný využitelný prostor pro ropu.