Naproti tomu vývoj jaderných reaktorů pro výrobu užitečné „civilní“ energie trval mnohem déle. První jaderný reaktor, využívající jaderné štěpné reakce pro výrobu elektřiny, byl uveden do provozu až v roce 1954. Tedy téměř deset let po výrobě první atomové bomby. Vodíková bomba využívající princip jaderné fúze měla svoji premiéru již v roce 1950. Od té doby uběhlo skoro šedesát let a jadernou fúzi se zdaleka ještě nepodařilo zkrotit tak, aby se mohla stát v blízkém časovém horizontu praktickým zdrojem energie. Zvládnutí jaderné fúze by bylo ohromným přínosem. Energie uvolněná jadernou fúzí je mnohem větší než energie uvolněná jaderným štěpením. Deuteria i lithia, které jsou vstupním palivem pro jadernou fúzi, je kolem nás téměř nekonečně. Zatím ale naše společnost dokázala jen to, že máme k dispozici takové množství ničivé energie, které by stačilo celému lidstvu pokrýt dnešní vysokou úroveň energetické spotřeby na několik let.

Všude kolem nás je spousta energie. Víme, kolik té které energie kde je a kde ji najít. Otázka téměř hamletovská je, jak se k ní dostat, jak energii odemknout a uvolnit. Jednoduchá odpověď neexistuje. Naše civilizace nashromáždila v historii nevídané znalosti ve fyzice, chemii a dalších přírodních oborech, které nám otevírají úžasné možnosti. Nové technologie boří zdánlivě nepřekonatelné bariéry nemožného. To vše je bezesporu nutnou podmínkou k úspěšnému přístupu ke zdrojům energie, ale nikoli podmínkou postačující. Žádný živý organismus si dlouhodobě nemůže dovolit vydávat více energie než kolik jí přijímá. Lev musí z ulovené antilopy načerpat tolik energie, aby mu dovolila překonat čas do příštího lovu.

Stejný princip platí pro nás a naši civilizaci. Ať chceme nebo nechceme, naše úsilí v získávání energie nás stojí určitou energii. Těžba surovin, výroba materiálů, vývoj nových technologií, stavba nových strojů a zařízení se bez energie neobejdou. Ropu je nutno čerpat, zpracovat a dopravit na místo spotřeby. Výroba a rozvod elektrické energie potřebuje vysoce sofistikovaná zařízení. V celkové energetické bilanci musí platit, že celková energie námi získaná musí převyšovat energii, kterou jsme do procesu investovali neboli poměr energie získané k energii investované musí být větší než jedna. V literatuře používanou zkratkou pro tento parametr je ERoEI (Energy Return on Energy Invested) neboli energetická návratnost. Je-li energetická návratnost 30, jak tomu dnes je u ropy z Blízkého východu, znamená to, že s energetickým nákladem jednoho barelu je možné získat energii odpovídající 30 barelům ropy.