Všechny tři vyjmenované faktory – mentální změna, životní prostředí a dostupnost energie jsou těsně spjaty a ovlivňují se navzájem. Nepředvídatelně se protínají a ovlivňují a jejich negativní dopady se navzájem během dalších 10-20 let budou s největší pravděpodobností zesilovat. Stárnoucí populace v ekonomicky vyspělých zemích a stále rostoucí počet radikálních hnutí po celém světě, proměňující se životní prostředí a rostoucí ceny energií vytvářejí potenciál pro velkou transformaci, krizi nebo tragédii, která ve svém konečném působení může být v pesimistickém scénáři srovnatelná se „světovou válkou“ a v optimistickém se zásadním postindustriálním přechodem.

Tato kniha však není o tom, zda ropa brzy dojde, i jestli hrozí drastická redukce lidské populace, ale o tom, že již v letech 2008-2020 můžeme očekávat vážné globální problémy spjaté s relativním nedostatkem ropy a jejími rostoucími a chaoticky fluktuujícími cenami. Domníváme se, že v měřítku dalšího desetiletí budeme jako společnost stát před zcela zásadními problémy jako je zdražování dopravy a většiny surovin, rostoucím mezinárodním napětím a s tím související otázkou kontroly ropných ložisek. Drahá energie znamená drahé potraviny a podstatně větší náklady na získávání vody pro zavlažování i pitné vody. Za této situace se může stát, že většina světové populace bude moci dosáhnout – stejně jako za všech krizových situací předcházejících staletí – právě jenom na vodu, jídlo a nějakou střechu nad hlavou. Tato krize může znamenat ekonomický kolaps chudých států, ale v bohatých státech za příznivých společenských podmínek může mít sociálně terapeutický efekt přechodu k promyšlenější a zodpovědnější postindustriální společnosti. Nevíme to a budoucnost je nejistá.

Ropný zlom není v českém prostředí, na rozdíl třeba od USA, hlouběji reflektován a o to nás může zasáhnout nečekaněji a bolestivěji. Hlavním motivem našeho psaní je minimalizovat bolest, která možná nepřijde. Nechceme děsit ani vytvářet katastrofické scénáře, to za nás dělají a udělají jiní. Víme, že naftu bude naše civilizace těžit možná celé další století a že uhlí pravděpodobně ještě déle. Již v roce 1919 jsme si mohli přečíst v časopise Scientific American zprávu, že nafta brzy dojde. Zajímají nás věcné a kritické informace kolik ropy vlastně máme, jak dalece se dá věřit odhadům světových zásob, proč řada zasvěcených odborníků, zejména vysloužilých ropných geologů věří v existenci ropného zlomu i „peak oilu“ a co to může znamenat. Snažíme se nepodlehnout ani povinně optimistické ideologii ekonomů, ani katastrofickým scénářům typu „velké vymírání lidstva“.

K psaní knihy se spojili dva lidé – český fyzik Martin Kašík, přebývající momentálně v USA, který se problematikou peak oilu zabývá řadu let a geolog Václav Cílek, který se zde vrací ke svému původnímu řemeslu – ložiskové geologii energetických surovin. Tato kniha vychází z rozsáhlého souboru skoro tří stovek (i spíš víc) monografií, článků a internetových odkazů, jejichž výběr je uveden v závěru publikace. A protože o ropném zlomu i naftové geologii obecně existuje jen velice málo současných českých pramenů a zvídavý čtenář je tak odkázán na anglosaskou literaturu, uvádíme u specializovanějších termínů jejich anglické ekvivalenty. Knihu je možné číst jako skripta pro studenty geologie i jako netradiční ekonomickou i sociologickou studii o ropě, která propojuje svět přírody se sférou ekonomie a politiky. V tomto pojetí je ropa víc než nějaký nezbytný a nudný kapalný uhlovodík – ropa je hlubokou a zneklidňující metaforou současné civilizace.